Vnitřní Světlo lásky
28. 8. 2010
V tomto světě duality, plném nástrah, máme jedinečnou možnost: uvědomit si, že - ač je zde vše odtržené a v jakémsi kyvadlovém boji - esenci lásky máme, ať již se tu děje cokoliv...
Záleží jedině na našem vnitřním rozhodnutí, zda se necháme pohltit prázdnotou a monotónností "programu vývoje", anebo zda se otevřeme paprskům světla v nás , jež nás spojuje se Zdrojem, a tím se rozevřou naše křídla a my opět nabudeme své SVOBODY... Svobody, jež je Láskou... Láskou, jež je Svobodou... A tedy Láska osbovozuje a Svoboda dává Lásku jsou jedním... Jedině tehdy má Vývoj smysl, neboť teprve pak je plán Vývoje naplněn životem... je jakousi hrou, sloužící Lásce-Svobodě, aby se udržovala v Extázi Radosti ze zakoušení mnoha tváří Bytí...
Lásku v nás probudí pohled druhého, jenž nás "skutečně vidí"... vidí hluboko do nás... daleko za všechny masky a představy, role, které musíme hrát před ostatními - a mnohdy hlavně před sebou... Pronikavý pohled druhého, jenž spatří i naše vnitřní strachy, bolesti, slabosti... a navzdory tomu všemu nás shledá krásnými... právě v naší obnaženosti, vnitřní nahotě... neodsoudí nás, naopak - projeví nám něhu, která utiší naše vnitřní rány. V tom okamžiku stojíme sami před sebou v úplné otevřenosti... Může se do nás konečně vlévat život, esence světla lásky... Cítíme se tak křehcí, a přesto tak živí - jako nikdy dříve... Nebojíme se podívat do svého nitra, ať již se tam skrývá cokoliv, neboť si dokážeme přiznat i to, že jsme měli strach... že jsme se tolikrát schovávali sami před sebou, neboť vnímat naše vnitřní světlo lásky se zdá rozumu nebezpečné... příliš obnažuje... Jak pošetilý je náš rozum, nechal by nás žít v té nejchladnější komoře, bez dostatku světla, bez poznání pravého života...
Jakmile spatříme své masky a uvědomíme si, že jsou maskami strachu, můžeme je zaměnit za role plné lásky... Avšak to je to největší mistrovství, zejména v tomto světě... proto Mistr Ježíš byl největším mistrem - mistrem Lásky... Sděloval nám svým životem, že i když nás druzí odsuzují či nejprve prosí o pomoc, a pak nás pomlouvají, ačkoliv jsme jim pomohli, a přestože nás třeba nakonec zradí i ten nejbližší přítel... ať již jsme zesměšněni, potupeni, zavrženi... i když jsme přibiti na kříž hmoty a musíme snášet utrpení fyzického těla.... i tehdy, i za těchto nejhorších možných situací je zde LÁSKA - a právě tato Bezpodmínečná Láska, Nejvyšší Frekvence bytí, Vnitřní Světlo Lásky - jež je silou, moudrostí a láskou Boží... nás spojuje s "Otcem", se "Zdrojem"... s naším původem, s místem, odkud jsme vyšli a spadli do hmoty... a zapomněli... A přesto, i v těchto končinách, ve sférách hmoty, duality... jsme spojeni s Nebesy v našem Srdci... Rozhodnutí je však na nás - zda budeme naříkat, jak je kříž uvěznění ve hmotě těžký a bolestný, anebo zda se skrze sílu svého vnitřního světla lásky povzneseme a Duch ovládne Hmotu, Duch zvítězí nad Hmotou... Láska zvítězí nad strachem...
Vím, slova jsou jen slova... avšak náš každodenní život a svět plný strachu, přetvářek a prázdnoty, kdy padáme pod tíhou starostí, nenaplněných snů a představ, neustálých očekávání, nás opět vtahuje - jako chobotnice do svých chapadel - a drží nás v zajetí strachu... Ti, co jsou si toho vědomi, ale nemají sílu se vzepřít, cítí strach, slabost či zoufalství, že to sami nezvládnou, potřebnou sílu jistě najdou, bude jim pomoženo, pokud je v jejich srdci touha zazářit v těchto končinách světlem lásky a osvobodit se od chapadel strachu...
Zdroj: Cesta poznání, Facebook
Lásku v nás probudí pohled druhého, jenž nás "skutečně vidí"... vidí hluboko do nás... daleko za všechny masky a představy, role, které musíme hrát před ostatními - a mnohdy hlavně před sebou... Pronikavý pohled druhého, jenž spatří i naše vnitřní strachy, bolesti, slabosti... a navzdory tomu všemu nás shledá krásnými... právě v naší obnaženosti, vnitřní nahotě... neodsoudí nás, naopak - projeví nám něhu, která utiší naše vnitřní rány. V tom okamžiku stojíme sami před sebou v úplné otevřenosti... Může se do nás konečně vlévat život, esence světla lásky... Cítíme se tak křehcí, a přesto tak živí - jako nikdy dříve... Nebojíme se podívat do svého nitra, ať již se tam skrývá cokoliv, neboť si dokážeme přiznat i to, že jsme měli strach... že jsme se tolikrát schovávali sami před sebou, neboť vnímat naše vnitřní světlo lásky se zdá rozumu nebezpečné... příliš obnažuje... Jak pošetilý je náš rozum, nechal by nás žít v té nejchladnější komoře, bez dostatku světla, bez poznání pravého života...
Jakmile spatříme své masky a uvědomíme si, že jsou maskami strachu, můžeme je zaměnit za role plné lásky... Avšak to je to největší mistrovství, zejména v tomto světě... proto Mistr Ježíš byl největším mistrem - mistrem Lásky... Sděloval nám svým životem, že i když nás druzí odsuzují či nejprve prosí o pomoc, a pak nás pomlouvají, ačkoliv jsme jim pomohli, a přestože nás třeba nakonec zradí i ten nejbližší přítel... ať již jsme zesměšněni, potupeni, zavrženi... i když jsme přibiti na kříž hmoty a musíme snášet utrpení fyzického těla.... i tehdy, i za těchto nejhorších možných situací je zde LÁSKA - a právě tato Bezpodmínečná Láska, Nejvyšší Frekvence bytí, Vnitřní Světlo Lásky - jež je silou, moudrostí a láskou Boží... nás spojuje s "Otcem", se "Zdrojem"... s naším původem, s místem, odkud jsme vyšli a spadli do hmoty... a zapomněli... A přesto, i v těchto končinách, ve sférách hmoty, duality... jsme spojeni s Nebesy v našem Srdci... Rozhodnutí je však na nás - zda budeme naříkat, jak je kříž uvěznění ve hmotě těžký a bolestný, anebo zda se skrze sílu svého vnitřního světla lásky povzneseme a Duch ovládne Hmotu, Duch zvítězí nad Hmotou... Láska zvítězí nad strachem...
Vím, slova jsou jen slova... avšak náš každodenní život a svět plný strachu, přetvářek a prázdnoty, kdy padáme pod tíhou starostí, nenaplněných snů a představ, neustálých očekávání, nás opět vtahuje - jako chobotnice do svých chapadel - a drží nás v zajetí strachu... Ti, co jsou si toho vědomi, ale nemají sílu se vzepřít, cítí strach, slabost či zoufalství, že to sami nezvládnou, potřebnou sílu jistě najdou, bude jim pomoženo, pokud je v jejich srdci touha zazářit v těchto končinách světlem lásky a osvobodit se od chapadel strachu...
Zdroj: Cesta poznání, Facebook
evamarvanova.sblog.cz
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
