Andělé bez hranic

Co to vlastně znamená zcela bezpodmínečně milovat? A jaké to asi je, být si vědomý naprosté jednoty s Bohem? Lze vůbec v našem složitém lidském životě tohoto posvátného stavu duše dosáhnout? Z pohledu našeho rozumu nelze tento stav bytí nikdy dostatečně poznat či pochopit, uskutečnit už vůbec ne. Tuto lásku s velkým L můžeme zakusit pouze za předpokladu, odvrátíme-li pozornost od vnějšího světa mysli do nekonečných hlubin svého srdce.

Tam je ukryta krása naší duše, světlo ducha, tajemství nesmrtelnosti a jediný smysl všeho – láska. Tam přebývá Bůh. Tato božská tvořivá síla, je-li rozpoznána, nám dovolí, budeme-li chtít, milovat stejným způsobem, jakým miluje on.

Pokorná láska, zbavená pýchy a všeho chtění dokáže prozářit celé naše tělo a je také nejúčinnějším lékem na všechny útrapy života. Stává se realizací Božství uvnitř nás. Moudří duchovní mistři nás celá tisíciletí učí, že láska je esencí všeho, co jest.

A to nejdůležitější je tedy milovat. Naše mysl tomu nemůže nikdy zcela porozumět. Nedovolí nám po většinu času prohlédnout klamnou iluzi, ve které žijeme. Ano, všechny ty špatné věci, které se neustále ve světě dějí, nemají s láskou na první, druhý, ani žádný další pohled nic společného. Lidé si ve své nevědomosti ale sami vytváří tyto zkušenosti, kterými si poté musí projít, ať už na základě karmy z minulých životů, negativity v mysli, či jako důsledek špatného konání v životě stávajícím. Věřte však, že všechno slouží pouze tomu, abychom věčnou pravdu – tudíž, že láska je esencí všeho, konečně pochopili. Vše, co na své cestě životem potkáme, nás chce přivést k tomuto procitnutí. Hluboko v našem nitru poté jednoho dne objevíme své skutečné Já.

Věčné, vším prostupující a naprosto dokonalé. Pro každého z nás jednou nastane chvíle, kdy umožníme Božskému vědomí prostoupit naši duši. Tak pochopíme Jednotu a zároveň i to, že za vším našim dosavadním konáním a chtěním byla skrytá neustálá snaha po návratu do ní. Touha po Jednotě, která tím, že je vše utkáno z jemných pavučinek lásky, zůstává stejně silná ve všem stvořeném. Láska, nacházející se za touto Jednotou, je věčnou touhou po původním celku. Miliony paprsků, vycházející ze zářivého slunce, se tak vnímají jako samostatné, zároveň však jedinému slunci náležející, nekonečné a ničím neomezené Já.

Napadlo mě představit si Jednotu jako známou skládanku puzzle. Láska je poté pomyslným lepidlem, dokonale zaručujícím, že každý dílek skládanky pevně drží na svém místě a spolu pak vytvoří překrásný obrázek. Pokud však chybí třeba i jen jediný dílek, žádný hotový obrázek ani žádná Jednota není. Každý, kdo puzzle někdy skládal, však ví, že poslední části už se přiřadí na své místo naštěstí velice snadno.

Stovky řádků byly už v minulosti napsány na téma, co to láska je. Slova nám však nikdy nemohou dostatečně tuto nejsilnější energii popsat. Nedokážeme vyjádřit lidskou řečí něco, co obsáhne veškeré stvoření a nekonečný Vesmír. Lásku lze jedině poznat. Ta láska, o které si většinou myslíme, že ji už dobře známe, nemá však s láskou pravou, bezpodmínečnou mnoho společného. Pokud se lidská duše dotkne, třeba i jen na malou chvíli, této nejčistší formy lásky, zapůsobí na člověka její síla natolik hluboce, že mu umožní proměnit celý svůj život. Takovou moc ona má, když se jí člověk pevně chytí a nechá se jí vést.

Musíme ji však nejprve umět dát sami sobě. Jen tak si ji dokážeme uchovat a podělit se o ni s ostatními. Naopak nejhorší ze všeho je vysílat směrem ke své osobě myšlenky typu: „Nemám se rád,“ nebo „Na mě přeci vůbec nezáleží,“ a podobné.

Jsou to jedny z nejvíce záludných a nebezpečných myšlenek. Lidské podvědomí se totiž snaží všechno, co nemáme rádi, z našeho života odstranit. To aby zmizely nepříjemné, omezující pocity. Myšlenkou typu: „Nemám se rád,“ na první dojem neškodnou, mnohdy ani nevyřčenou, jen uvnitř sebe živenou po dlouhý čas, tak nevědomky odstraňujeme z tohoto světa sami sebe. Proto se nikdy neposuzujme, za nic se neodsuzujme, ve své pravé podstatě jsme totiž všichni krásné, dokonalé bytosti. To jen naše ego může za to, že tuto svoji skutečnou tvář nevidíme. Namlouvá nám spoustu nesmyslů, kterým věříme.

Jeden moudrý člověk řekl: „Všechno to, co si o sobě myslíme, že jsme, ve skutečnosti nejsme. Proto buďme ničím, teprve poté se staneme vším.“ Prociťme, prosím, srdcem pravdu těchto slov, doporučuji na ně delší dobu meditovat. Možná se vám poté naprosto uleví a začnete se sami sobě smát, jako se to kdysi stalo mě, když jsem konečně pochopila. A pamatujme si – existuje pouze jeden hřích, a to je nemilovat. S čistou láskou v srdci můžeme činit naprosto cokoliv – nikdy už nic nemůže být špatně.

Silvie Mařáková, duchovní vědy, numerologie a Reiki
Publikováno v časopisu Ve hvězdách & Lidový léčitel
 

Zdroj: Astrolife.cz