Andělé bez hranic

Před lety jsem pobýval v ,,duchovním útočišti”. Vyslechli jsme spoustu duchovních přednášek, a někdy vám v hlavě utkví jedna věta. Dlouhá přednáška a v ní jedna věta, která má pro vás zvláštní poselství. Takže jednoho dne se objevila  otázka: ,,Proč jste tady?” A z nějakého důvodu mi v hlavě zasvítila jako neón.

Po oné přednášce jsem vyšplhal na kopec a posadil se. Byl to jeden z těch dnů, které můžete vidět v Montaně (říkají jí ,,země velkého nebe”) – nebe dokonale modré, bez mráčku, žádný větřík, hory vypadaly proti modrému nebi jako vytesané. A já jsem tam seděl a hleděl na hory. Vzhlédl jsem k nebi a mou duší kroužila otázka ,,Proč jsi tady?”. Nesouviselo to s tím, proč jsem na onom konkrétním místě, znamenalo to ,,Proč jsem tady na Zemi?”.

Otázka byla tak silná, že mne zasáhla s plnou intenzitou, a já  byl na okamžik překvapený. Pak jsem se ztišil a z hloubi mého srdce, z hlubin mé duše, přišla odpověď: ,,Jsem tu, protože miluji Boha”. A přišlo to z té nejhlubší části mé bytosti -  zaznělo: ,,Prostě miluji Boha”. A pak přišla ještě druhá část: ,,A chci, aby tuto lásku k Bohu cítili i ostatní.”

Byl to ten nejpronikavější zážitek, byl to jeden z oněch okamžiků, které změní váš život, kdy si uvědomíte, že jste zrovna prorazili na novou úroveň a váš život nabral nový směr.

Hledáme životní poslání

Od raného dětství jsem měl, jako mnoho jiných duchovně smýšlejících lidí, velmi silný pocit, že mám ,,úkol”, že mám cosi vykonat, že musím na světě nechat svůj otisk a nějak pomoci svět změnit. Duchovní stezku jsem nalezl v osmnácti letech a tehdy  jsem si uvědomil, že má mise není misí světskou, netýká se dosažení něčeho v normálním smyslu jako vydělávání peněz či nějaké kariéry. Na střední škole jsem se chtěl věnovat politice a několik let jsem  si dělal legraci ,,Až se stanu premiérem Dánska, věci se opravdu změní.”

Skutečně jsem to tenkrát viděl jako své poslání, jenže pak se cosi stalo. Uvědomil jsem si, že v politice je spousta kompromisů, a věděl jsem, že bych nebyl schopen kompromisu, kdyby došlo na má nejhlubší přesvědčení a principy. Tak jsem politiku vzdal a zůstal jsem v jakémsi vakuu. Až o rok později, kdy mi bylo 18 let, jsem nalezl duchovní stezku a uvědomil si, že mým skutečným úkolem je duchovní mise.

Jde o to, že já jsem mnoho let věděl, že mám duchovní poslání, ale nevěděl jsem, co to je nebo jak je naplnit. Pořád jsem přemýšlel: ,,Proč jsem tady? Co se ode mne očekává?”  A prošel jsem celou  škálou velikášských bludů, kdy jsem si myslel, že ze mne bude spasitel, že přijdu s nějakým novým nápadem, prostě všechny ty věci, s nimiž je schopna přijít vnější mysl. Když jsem nalezl své první duchovní učení, v určitém smyslu se tyto bludy umocnily, protože v duchovních učeních je toho tolik o pomoci mistrům, o záchraně planety, o pozvedání vědomí, o obrácení sestupné spirály a tohle všechno.

Mé ego se tím živilo a psycholog by to nejspíše označil jako spasitelský komplex, ale já si myslím, že je v tom něco víc, než by světský psycholog spatřil, protože nerozumí duchovní rovnováze. Já opravdu věřím, že spousta z nás přišla s hlubokou touhou duše pomoci zlepšit podmínky na Zemi.

Zjišťujeme, proč tu jsme

Mnoho duchovně smýšlejících lidí má výrazný pocit, že mají poslání, že tu jsme, abychom vykonali něco důležitého.  Mnozí jsou otevřeni myšlence, že naše duše si před vtělením vypracují božský plán, který nastiňuje, co bychom zde na Zemi měli udělat. Bohužel většina z nás na tento plán zapomene, jakmile uvízneme v hustších energiích na Zemi. Zůstane jen pocit jakéhosi úkolu, dojem, že potřebujeme něco najít.

Myslím, že má zkušenost vykresluje to, co se stalo mnoha lidem, totiž, že když nalezneme nějaký druh duchovní stezky nebo duchovní organizace, myslíme si: ,,Á, to je ono, našel jsem to.” Velmi jasně si pamatuji, jak jsem se cítil, když jsem našel svou první duchovní organizaci. Byla to Transcendentální meditace a tam zastávali názor, že potřebujeme přivést jedno procento celosvětové populace k tomu, aby meditovalo, a dojde ke kýženému  efektu (říkali tomu Maharishi efekt) pozvednutí vědomí všech.

Na úrovni duše jsem věděl, že na tom něco je, tedy, že několik lidí může být předběžci pozvednutí vědomí celého lidstva. Takže jsem se vážně domníval, že stačí přivést všechny k Transcendentální meditaci. Avšak po několika letech přišlo rozčarování, uvědomil jsem si, že mé chápání bylo příliš naivní, že tomu prostě něco chybí.

Později jsem nalezl Učení vzestoupených mistrů a cítil jsem, že v tomto učení je pravdy mnohem více. Několik let jsem si myslel: ,,Nuže, možná je jen zapotřebí všechny obrátit k Učení vzestoupených mistrů.” Vstoupil jsem tedy do církve a v té době jsem prošel zkušeností, již jsem právě popsal, pevně jsem věřil, že mým úkolem je stát se  knězem v oné církvi a kázat o vzestoupených mistrech a jejich učení.  A takto bychom změnili planetu a já bych tak přispěl svým dílem. Nežil jsem v iluzi, že to udělám sám, ale musel jsem to vzdát, když mi bylo 19 let.

Teprve v roce 1994 jsem si uvědomil, že jsem tu, protože miluji Boha.  Tak jsem si nějakou dobu myslel, že je třeba přimět všechny ostatní, aby spatřili pravdu v konkrétním učení. Jinými slovy, můj náhled se týkal jisté organizace. Nebyl jsem zaměřen na probouzení lidí vůči duchovní stránce života, soustředil jsem se na to, abych z nich udělal členy konkrétní duchovní organizace.

Takže jsem tu byl s takto nastavenou myslí, a když má duše vyslala ono poselství ,,Jsi tu, protože miluješ Boha”, okamžitě jsem si uvědomil, na té nejhlubší úrovni, že se všechno změní. Věděl jsem, že všechny ty vnější věci, které jsem považoval za své poslání, je třeba odložit,  a že se musím podívat po něčem hlubším. Byla za tím hlubokosáhlejší mise.

Nejprve má vnější mysl vůbec nechtěla přijmout tuto změnu událostí, chtěla se držet toho, co jí bylo známé a co jí dávalo pocit pohodlí. Tudíž jsem udělal to, co děláme všichni, pokusil jsem se to vzít rozumově a odargumentovat to: ,,Ne, to není možné.” Jenže několik dalších let to ve mně rostlo a já jsem jednoduše věděl, že není mým úkolem být knězem v jakékoliv určité církvi, že má role nespočívá v propagování jedné konkrétní organizace nebo jednoho určitého systému přesvědčení.

Existovalo cosi hlubšího, něco, co toto vše přesahovalo - skutečný důvod, proč jsem tu. Nezmiňuji to jen proto, že to tak bylo u mne, mám pocit, že to platí pro většinu lidí na duchovní stezce. Viděl jsem tolik lidí, kteří se zaměřili na jednu určitou organizaci nebo jednoho guru, ale nemyslím, že lidé jsou schopni poznat své vyšší poslání, dokud nejsou schopni pohlédnout za cokoliv ve vnějším světě. Musíte vědět, kdo jste, ještě předtím, než poznáte, co jste sem přišli vykonat. Důvod je ten, že to, co zde máte udělat, je prodloužením toho, kdo jste.

Přestaňte omezovat Božství v sobě

Poté, co přišel takovýto průlom, proběhlo několik dalších let, během nichž převažující myšlenka  v mé mysli byla: ,,Musím přestat omezovat božskou jiskru v sobě, musím přestat omezovat Boží schopnost pracovat skrze mne, vyjádřit se skrze mne.” A zprvu bylo velice, velice obtížné si ujasnit, co to znamená, nechat božství skrze mne pracovat.

Ježíš prohlásil: ,,Já sám o sobě nečiním nic, to Otec ve mně koná toto dílo.  A co slyším, to říkám, a to nepromlouvám já, nýbrž Otec ve mně, jenž dělá tuto práci.” Avšak pro mne bylo velmi těžké si představit, jak Bůh, jehož jsem viděl jako cosi mimo mne, jako vznešenou a dokonalou bytost tam na nebesích, může pracovat skrze mne tady na Zemi. A pár let jsem s tím bojoval. Nerozuměl jsem tomu, pořád jsem to nemohl pochopit.

Po několika letech jsem zažil okamžik absolutního odevzdání. To byl onen moment, kdy vše zapadlo dohromady. Celé roky jsem se snažil nalézt své poslání a věnoval jsem tomu všechny své pocity, veškerou energii, myslel jsem jen na to, že ,,Musím nalézt svůj úkol. Musím naplnit své poslání a udělat to, kvůli čemu tu jsem.”  Jakmile jsem zažil absolutní  poddání se, všechno se sešlo a v okamžiku pravdy si má duše pomyslela: ,,Co když tedy  pro změnu Země  nemám dělat nic, co je vidět navenek. Co když nikdy nebudu psát knihy, ani nezaložím žádnou organizaci a ani nebudu součástí žádné organizace a ani nebudu dělat nic, čeho by si někdo všiml. Co když všechny ty sny a pocity, které mne provázejí již 30 let, co když se nikdy neuskuteční. Byl bych s tím schopen žít? Kdybych v téhle chvíli zemřel, mohl bych odejít v míru nebo bych se musel vrátit zpět na Zemi?”

Během let jsem došel k porozumění, že nejdůležitějším prvkem na duchovní stezce je odevzdání. Nejde vlastně o všechny ty věci, na nichž lpíte a které shromažďujete, ani o znalosti, dokonce ani o pochopení. Skutečným klíčem je to, čeho jste schopni se vzdát. To ilustruje Ježíšovo rčení: ,,Princ tohoto světa přichází a nic ve mně nenachází…”A také Buddha byl pokoušen démony Mary, když byl připraven vstoupit do Samadhi.    Jde o to, že pokud je v nás cokoliv, co nás váže k něčemu na Zemi, pak právě to bude znamenat náš pád, protože  nám to bude bránit v postupu na další úroveň. Nedovolí nám to se více přiblížit  k Bohu a být s Bohem v jednotě.

Konečně jsem si uvědomil, že ačkoliv jsem na duchovní stezce mnoho let, všechna energie a úsilí, které jsem do toho vložil, se vlastně stala kamenem kolem mého krku, jenž mne táhl dolů. Dostal jsem se do bodu, kdy jsem padl na kolena a kapituloval jsem a řekl: ,,Bože, můžeš mne vzít domů hned teď.” A cítil jsem z  hloubi své duše, že v té chvíli bych opravdu mohl vše opustit.   Kdybych neudělal nic víc, než jsem vykonal do té doby, což stejně nebylo nic viditelného, mohl bych s tím žít.  Nevadilo by mi nechat Zemi za sebou.

Měl bych nejspíš dodat, že jsem od dětství měl  představu, že budu spisovatelem a dosáhnu k miliónům lidí po celé Zemi, a bylo to stále v mém vědomí.  Do okamžiku onoho odevzdání jsem se spisovatelem nestal, nenapsal jsem žádnou knihu, která by byla vydána a stala se bestsellerem. A musel jsem čelit  otázce, zda – jestliže to, co jsem cítil, že je plánem mého života, se neuskuteční – budu schopen s tím žít. A uvědomil jsem si, že ano, vskutku bych mohl odejít v míru, protože jsem cítil, že jsem se usmířil se Zemí a svým životem na Zemi a mohl bych odejít, pokud by to bylo to, co si Bůh přeje.

Kdo skutečně jsem?

Vzápětí mne napadlo: ,,Tak kdo tedy jsem?” Nejprve to bylo ,,Proč jsem tady?”, a pak ,,Kdo jsem doopravdy?” Je tolik věcí z vnějšího světa, které jsme na sebe naložili, svou rodinu, své jméno, svůj národní původ, rasu, etnikum, všechny tyto vnější věci, které určují, kdo jsme, včetně všech zkušeností, kterými jsme ve svých životech prošli. Začal jsem tedy přemýšlet, zda tohle jsem opravdu já… A došlo mi, že ,,Ne, to nejsem já.” Takže – co jsem? Nuže, možná je to mé kristovské Já, možná je to má Já Jsem Přítomnost. A pak jsem si pomyslel: ,,Dobře, Já Jsem Přítomnost je koncept, který nám předali Mistři, ale je to opravdu jen koncepce, takže co je to tedy doopravdy? Co se za tím skrývá? Jaká je skutečná pravda, pravé jádro toho, kdo Já Jsem?“

To, co mi pak přišlo, byl citát z Bible: ,,Náš Bůh je stravující oheň.” Mojžíš vystupuje na Boží horu, aby přijal nový zákon. A Bůh se mu zjevuje jako plameny v hořícím keři. Došlo mi tedy, že jádrem mé identity je duchovní plamen, duchovní oheň. Tehdy jsem si uvědomil  pojem Božího plamene. Uvědomil jsem si také, že když odstraním všechny vnější věci, jsem plamenem, duchovním plamenem Božím. A jakmile jsem to si to uvědomil, pochopil jsem, že důvod, že Já Jsem tady, je, abych byl oním plamenem v tomto světě, abych tento plamen vyjádřil a vyzařoval.  Že je  jako slunce, které vyzařuje světlo, a to je vše, co dělá, protože to je to, čím je.

Když jsem pochopil, že jsem duchovní plamen, též mi došlo, že můj osobní plamen je láska. To je jádro mého plamene a proto jsem sem přišel. ,,Já Jsem tu, protože miluji Boha, protože Já Jsem plamen lásky, lásky k Bohu ve všech jeho projevech.” Též jsem  pochopil, že existuje druhý aspekt mého plamene a že jsem tu, abych přinášel pravdu. Je to jako Alfa a Omega, jako jin a jang. Zjistil jsem, že máme Alfa aspekt svého Božího plamene, u mne je to láska, a máme také Omega aspekt, který je oním darem, jenž jsme sem přišli přinést světu, a to je u mne pravda. A uvědomil jsem si, že spolupracují. Nemám sem přinášet pravdu ve smyslu, že bych chodil mezi lidmi a oslovoval je a říkal jim, že vše, v co věří, je špatně, a že bych zpochybňoval jejich přesvědčení.  Klíčové v mé misi přinášení pravdy je nechat plamen lásky zářit vším, co dělám, abych přinášel pravdu láskyplným způsobem.

A když jsem si toto uvědomil, jako by vnější touhy ohledně toho, co bych měl dělat v pozemském smyslu, ať již psát knihy nebo být součástí nějaké organizace,  všechny odpadly, protože to nebyl ten prvotní důvod, proč jsem tady. Jsem tu jednoduše proto, abych Byl a abych ukotvil ve fyzickém vesmíru plamen láskyplné pravdy. A pokud bych neudělal nic kromě toho, že se  sjednotím s oním plamenem a nechám skrze sebe Boží plamen zářit, vykonal jsem všechno, co jsem sem přišel udělat.

Klidně bych mohl být pro svět zcela neznámý a sedět si v nějaké jeskyni v Himalájích nebo bych mohl mít nějakou podřadnou práci. Tehdy jsem pracoval v kanceláři a zjistil jsem, že bych to mohl klidně dělat dál a žít takzvaně normálním životem, ale kdyby to bylo v souladu s mým plamenem a já jsem vyzařoval jeho kvality, ke změně Země by to stačilo. Uvědomil jsem si, že to je jediný způsob, jak být nástrojem k proměně Země, že cesta nevede přes dělání vnějších věcí.  Nemohl jsem si sestavit plán: ,,Musím udělat toto, musím udělat tamto, musím založit nějakou organizaci, musím napsat tolik a takových knih.” Nic z toho by svět nezměnilo. Tehdy jsem pochopil hlubší význam Ježíšova prohlášení ,,Sám od sebe nemohu dělat nic. (Jan 5,30)

Vnější myslí ničeho nedosáhnu. Jedině mohu nechat božské světlo ve mně, aby tu práci vykonalo. A je to Bůh ve mně, nikoliv  Bůh ,,tam nahoře”. Nejde o Boha mimo mne, protože, koneckonců, kdo jsem? Já jsem plamenem Božím. Jsem tedy vyjádřením Boha. V mém konkrétním případě je to láskyplná pravda, a tím jsem. Není to tedy žádná vnější síla, která by se mým prostřednictvím měla vyjádřit. Jsem to já, kdo si uvědomuje, kým Já Jsem v království Božím ve mně, a kdo nechává toto světlo zářit. ,,Nechte své světlo zářit před lidmi,” říkal Ježíš.

Jaký je váš plamen?

Důvod, proč o tom všem vůbec mluvím, je ten, že  často slyším lidi popisovat, jak odjakživa přemýšlejí nad tím, proč tu jsou, co sem mají přinést. A já chci říci, že existuje významný faktor v tom smyslu, že bychom si měli uvědomit, že tu nejsme nutně proto, abychom dělali nějaké vnější věci, protože prostřednictvím vnější mysli to opravdu nejde. Jistě, neznamená to, že nic vnějšího nebudeme dělat. Po své zkušenosti, kdy jsem si uvědomil, jaký je můj plamen, jsem napsal několik knih. Zatím z nich nejsou bestsellery, ale jestli je to projev božské moci, tak budou. A jestli to není Boží vůle, já na tom vážně nelpím.

Takže těm z vás, kteří přemýšleli o tom, co provést se svým životem, a snad měli pocit, že by měli dělat to nebo že tamto dělat nemohou, bych navrhl: nechte to být. Zkuste se poddat a řekněte si: ,,Možná to pochází jen z mé vnější mysli. Možná je to jen programování tohoto světa, které mi říká, že právě toto musím dělat a musím to dělat takto.” Zkuste to nechat být. Meditujte nad teorií, že ve skutečnosti jste božským plamenem.
Vaší prioritou je znovu se spojit s onou vnitřní identitou – jak říkal Ježíš: ,,Nejprve hledejte království Boží a jeho spravedlnost, a vše ostatní vám bude dáno.” Znamená to: snažte se nejprve nalézt svůj Boží plamen, plamen toho, kdo jste, a nechte toto světlo, onu spravedlnost svého Božího plamene, prosvítat vším, co děláte. A pak všechny ty vnější věci, které byste měli udělat, zapadnou na své místo. Dokud totiž nejste v souladu, nejste v kontaktu se svým božským plamenem, a bez ohledu na to, co činí vaše vnější mysl, si to nevynutíte, nemůžete  způsobit, aby se to stalo.

Zkuste se nečinně posadit a vzdát to, co jste si mysleli, že máte vykonat, co jste si mysleli, že nejspíš udělat nemůžete. Prostě to všechno pusťte. Je to jen světské programování, program vašeho ega, vašich strachů, vašich pochyb, vašeho pocitu nehodnosti. Nechte to vše jít a skutečně meditujte o svém božském plameni, nechte všechny ty vnější myšlenky a přání vstoupit do onoho božského plamene.

Poté, co jsem objevil svůj božský  plamen, uvědomil jsem si, že v cestě k tomu, abych byl tím, kým jsem jako plamen Boží, mi stojí protiklad mého božského plamene. A bude to tak u každého, tedy, že to, co vám stojí v cestě, je protiklad, překroucení vašeho božského plamene. V mém  případě to byly pochybnosti a strach jako protiklady pravdy a lásky.

Jak nejlépe zahubit strach a nenávist? Samozřejmě láskou, protože láska stráví vše, co s ní nesouzní, takže dokonalá láska vyhladí všechen strach. Jak nejlépe zahubit pochybnosti a lži, které z nich pramení? Pravdou a jistotou. Jste-li tedy schopni se naladit na svůj božský plamen a dovolit, aby všechna vaše omezení odtekla do tohoto plamene, váš plamen to stráví a osvobodí vás.

Zmiňuji to proto, že – aby mohl tento proces proběhnout – musíte být ochotni kapitulovat před božskou vůlí. Všichni jsme byli naprogramováni, abychom viděli Boha jako bytost tam nahoře v nebesích, vně nás, daleko od nás. Byli jsme naprogramováni, abychom věřili, že Bůh je mimo nás, že je to ta zlostná bytost na nebi, která tam neustále stojí a ukazuje prstem: ,,Udělej tohle, nedělej tamto. Za tohle půjdeš do pekla.” A právě tento program je třeba překonat, protože k tomu, abyste byli tím, kdo jste a svým Božím plamenem, musíte přestat vidět Boží vůli jako cosi odděleného od vaší vlastní životní cesty.

Měli byste si uvědomit, že to, co jste dosud brali jako Boží vůli, není vůle nějaké hněvivé bytosti nahoře na nebi, nýbrž je to vůle vaší duše a vašeho Vyššího Já.  Podle této vůle máte být tím, kdo jste, a máte vyjadřovat svůj Boží plamen prostřednictvím všech aspektů své bytosti tady dole a nechat  jej vyzařovat na Zemi a předávat tento  dar ostatním.  Když se totiž dělíte o svůj Boží plamen, může tento plamen duši probudit. Žádné množství slov, která byste mohli použít, duši neprobudí, ale zlomek vašeho božského plamene to dokáže. A ona pak může zahájit cestu, která ji dovede k odhalení toho, kým je a proč je tady.

Snažíme-li se přijmout božskou vůli, vlastně se snažíme vypořádat s čímsi, co by šlo označit jako ,,anti-vůle”, tedy nižší vůle – přání našeho osobního já  včetně našich „lidských tužeb a přání“ proti-řečících vůli božské – tzn. cestě našeho Vyššího Já.

Věřím, že všichni můžeme mít ve svém vědomí jisté takovéto prvky, s nimiž se snažíme vypořádat. Kromě toho si myslím, že všichni se zabýváme planetárními tématy. Jsme všichni jako vrcholek pyramidy a za námi -  pod námi, je celá pyramida jiných duší a my propalujeme cestu, aby nás mohli následovat, protože my v sobě máme odvahu  s tímto pracovat. A častokrát na sebe bereme věci, které skutečně nenáleží naší psychologii,  jenže na sebe bereme též část světové  psychologie.

Překonání odporu proti tomu být tím, kým jste

Když pochopíte, že často na sebe berete některé z problémů světa, je pro vás snazší se s tím vyrovnat, protože jste schopni si situaci odosobnit. Jakmile již nejste tolik emocionálně zapojeni či zataženi, je snazší z této situace ustoupit a hledat nový přístup. Jedním z možných nových přístupů je poznat svůj božský  plamen, protože nyní vidíte, že po celý svůj život jste byli zaměstnáni řešením problémů, které jsou protikladem vašeho Božího plamene. A často se zdá, že  se při pokusech o vyřešení těchto problémů pomocí vnější mysli nikam  nedostanete.

Avšak, pokud jste schopni nechat sebou plynout svůj božský plamen, zjistíte, že takové problémy rozpouští téměř kouzelně. Vtip spočívá v tom, že - aby váš Boží plamen fungoval - musíte mít ve své vlastní psychologii tato témata vyřešena. Existuje staré rčení ,,Lékaři, uzdrav se sám.” V tomto kontextu to znamená, že nemůžete pomáhat řešit problémy světa, dokud jste nevyřešili ty vlastní. Je-li tedy váš božský  plamen láskyplná pravda, musíte být ochotni ve své vlastní bytosti vyřešit veškerá témata spojená anti-láskou a anti-pravdou předtím, než můžete zahájit  své vyšší poslání, kdy necháváte svůj Boží plamen rozpouštět strach a pochyby na planetární úrovni. Jak říkal Ježíš, nejprve musíme odstranit břevno ze svých vlastních očí, než můžeme vyndat smítko z oka světa.

Vrátíme-li se k prohlášení na úplném začátku, že Země může vypadat jako planeta opuštěná Bohem, vidíme nyní, proč. Země se zdá být opuštěna Bohem, jelikož my máme být individualizovanými prodlouženími Boha. Je na nás, abychom přinesli této Zemi Boží přítomnost, a uděláme to tím, že necháme svůj božský  plamen, své světlo, zářit před lidmi. Je to tedy pouze tím, že tolik z nás zapomnělo na svůj božský plamen, že Země se zdá být opuštěna Bohem. Pokud se vy a já a dostatek dalších lidí odváží nechat zazářit své vnitřní světlo, bude tato Země přeměněna v planetu, kde lze Boží přítomnost hmatatelně pocítit skrze Jeho syny a dcery. To je pravý význam přinesení království Božího na Zemi, pravý význam druhého příchodu  kristovského Světla.

Pokud se vám podaří se znovu spojit se svým božským plamenem, vyřešit jakékoliv osobní obtíže, které brání tomu, aby váš plamen vámi mohl protékat, a podaří se vám také  posléze tento božský plamen vyjádřit, vašemu životu to dodá zcela nový rozměr. Jste-li svým božským plamenem v činnosti, dává vám to naprostý pocit smyslu a naplnění. Nic jiného vás v životě dokonale neuspokojí, protože hluboko ve své duši leží vzpomínka na to, kdo opravdu jste. Vaše duše nebude nikdy úplně spokojena s čímkoliv na této Zemi, protože spokojeni můžete být jen tehdy, když poznáte svůj božský plamen a vyjadřujete ho v tomto světě.

Zdroj: http://www.askrealjesus.com

(Reprodukce celku nebo částí českého překladu je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojen odkaz na původní zdroj a tato poznámka - pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.)