Jdi na obsah Jdi na menu
 


...Ticho, pozornost a transformace...chci uvěřit

24. 1. 2018

Tenhle článek chci sepsat na základě vlastních zážitků a poznávání. Pořád se píše nebo hovoří o transformaci a jejím průběhu, leč pro každého to může znamenat něco jinačího, jedná se však stále o obměnu téhož samého, a trošku bych to po té době plynutí zevšednila, do názvu místo příznaků transformace nacházím „příznaky přítomného žití“.

Takže, se spoustou vlastností jsem se již narodila, jedna větev již v roce 1987, druhá pochází z daleké budoucnosti vzhledem ke psané historii planety Země, z roku 19987, zbytek vlastností a schopností se projevoval, jak jsem rostla a dostávala příležitosti, že jich bylo požehnaně! Nemohu tvrdit, že kdybych měla právě teď zemřít, můj život byl promarněný, ani náhodou! Snad po každé příležitosti jsem chňapla jako duše a setkala se s ní, abych jí prošla. Dobře i špatně, mrzutě i ve štěstí. Lidé tvrdí, jak moc věci řeším, jak moc se zabírám minulostí, ani ne, jen mám s ní úkol naložit dle vyššího plánu. Jako dítěti nebo v době, kdy jsem chodila na střední, mi lidé vykládali, jak je neobvyklé se na holku dostat do tak technického odvětví, že nejspíš budu vědkyně, badatel. To v nějaké formě, více či méně proměnlivé zůstalo zachováno. Mimo klasické fyziky jsem vkročila do kvantového světa. Mimo logický řád objevuji řády tvoření a konám pozorování a zrcadlení právě té minulosti a zkušeností na širší vzorek, na vzorek vás lidí pro pozorování okolí, toho, co jest fyzicky mimo mě.

Všude kolem (a proč se lidem zdám, jakože vše moc řeším) jako součást úkolu mé duše křičím: „Podívejte! Tohle jste podnikli a takový to má vliv, takové jsou důsledky! Podívejte, jak se to tadyhle zadrhává a zvrtává! Chcete v tom zůstávat a chcete zůstávat nepřátelští?! Vyzývám vás k navyšování uvědomění a navyšování vibrací a má rebelie, přirozeně mi dána to občas dělá samovolně, bez vědomého záměru, automaticky, což občas se teda přemohu a krotím to.“ Takže se lidi nezlobte, že něco pořád řeším, zkrátka to patří k mé badatelské činnosti a seberozvoji.

Ne vždy tohle působení nese konstruktivní výsledky a ne na každého, nýbrž v časových úsecích to lze provádět postupně, po kouskách. Já jsem já. Já snesu obrovské datové balíky z kvantových, kosmických impulzů, dovedu je rozluštit. Ale co lidé okolo? Hmm, kdybych je měla pustit do vás stejným tempem, asi devadesát procent z vás může zemřít na šok.

Tak tedy k příznakům transformace, tedy přítomného žití, hezky popořadě, abych ukázala, že transformace není úděl jen přelomu tisíciletí nebo pomezí roku 2012, jen se jedná o různá planetární a solární období, jimiž se podobnost způsobu změn nastoluje:

  1. Okamžitě se mi zprotiví cokoliv spojené s negativní emocí. Nejprve to byly hádky rodičů, později mi začal vadit obecně řev, nevadí mi totiž hluk strojů, sbíječky, kladiv, ale dav. Hluk davu. V davu jsou přítomny emoce. Kolikrát moc nehezké. Kolikrát se přistihnu, jak sevřu ruce v pěst, skřípu zuby (jako malá jsem jimi skřípala během spánku nevědomě, nyní bděle tento agresivní ventil vnímám), to vše na podkladě ale již přítomné agrese společnosti, necitlivosti, absence tolerance, pomstychtivosti, závisti, je mi z toho takhle špatně. Vadí mi auta. Mají špatný vliv na vzduch, pozoruji stresor. Kolikrát ani nikdo nemusí nic říct, ale jeho špatná nálada mi okamžitě přinese i telepatický obraz bez jeho chtění, protože o tom neví, já si to také nevyžádala, jen to přijde, jakobych o jeho myšlenkách měla vědět, i když nechci, ale přijde to. Někdy to má i dobrý pól, když ta nálada je dobrá a trefím se do okamžiku vyladění. Pak s tím člověkem nebo kolektivem sdílím nebe na Zemi. A to je dobré. Nechodím nijak na duchovní sezení s přednáškou, stačí jen si sednout a zpívat. A když se nehledí na to, kdo zpívá líp nebo hůř, paradoxně je výsledkem přirozeně plynoucí hudební symfonie, kde pouhými nástroji jsou lidské hlasy a úchvatné touhy procítit a projevit tvořivé energie. Sdílet je.

  2. Cokoliv mám v hlavě, okamžitě posílám dál, nenechávám to zamčené v těle. A občasná meditace a prosvětlení se mi též přináší posilu. Proto neznám chřipku a spoustu jiných zákeřností. Zatím se snažím ještě vyvázat z vykořenění toho, co má matka naštěstí nemusela řešit, jen to poslala dál – a sice možná neplodnost či nemocnost potomka spojená s faktem, že s obyčejným pozemšťanem je můj genom nekompatibilní, a tak dítě takto zplozené nemohu donosit. Jenže mám tam také změny, vrátit je nelze, pro evoluci, navíc vědomě rychlenou, neexistuje jízdenka zpět. Současného partnera si držím, neboť zaprvé mi to z nějakých vyšších důvodů stále klape právě s ním, cítím z něj potenciál krystalické formy. A na té můžeme potomka spolu-zplodit. A pochopitelně i domov budeme potřebovat mít hodně přírodní a krystalický, kde automaticky dítě dostane možnost načerpávat energii. Lidé, vy si tolik necháváte v hlavě a v těle uvíznuto, aby se neřeklo někde něco špatného o vás. Cožpak nevidíte, jak se svazujete? Jo, jen si povídejte, jaká jsem pipina, je mi to fuk. Nebo jedu v nějakých houbičkách, také je mi to fuk, poněvadž k mému klidu mi stačí vědění, že v ničem nejedu a mé kvality a láska sama k sobě jsou nezávislé na vašich domněnkách. You may copy this attitude. (Tento přístup klidně můžete převzít.)

  3. Hodně čistím vztahy, nejen vlastní, ty už mám prakticky v pohodě, ale lidí kolem, tím, kolik jim vyjevuji z vlastní zranitelnosti. Tady bylo hodně práce a hodně únavy. Vyčerpání. Z toho, jak jsem chtěla na jednu stranu vyjevovat věci, co mohou pomoci, na stranu druhou umět říct STOP nebo NE ještě včas. A s tím spojeno depkaření, euforie, že něco vyšlo, pak zase mrzutost, když to nevyšlo, jak mělo.

  4. Mluvím s anděly, kytkami, také samozřejmě s krystaly. Ano a slečna, co se jednou narodí, to nebude kněžka krystalů ale rovnou královna. Astrální cesty a povídání si vnitřními monology zcela pro mě věcí běžnou. Když obyčejné rozhovory jisté plochosti orientované na konzum mě zabaví v kroužku lidí tak na minutu. Zbytek času dělám asi co?! Hihi. Takže to rozjímáním a povídáním uvnitř sebe či s jemnohmotnými bytostmi doplním.

  5. Střídání období tvořivosti, kdy nevím, co dřív, poté období útlumu, kdy jen nevím, co bych dělala a proč bych to dělat měla. Návaly energie, euforické stavy spojené s husí kůží, pocit elektrického náboje či pohyb v poli s magnetickými siločarami. Proudy procházejí často skrze páteř a střídavě od hlavy do Země, tu to oběhne několikrát, pak to zase jde od Země skrze mě nahoru a ven.

  6. Touha se milovat, nejen s mužským, táhnou mě buď frekvence, do jakých se tedy ponořím nebo energetické/informační výměny s krystaly. Pokles libida vzhledem k lidské fyzické formě. Pocit asexuálnosti. Tyto stavy se zase střídají. Možná už jsem navyklá na silnoproudy informací a sdílení, že mít něco míň nebo slabšího mi zkrátka pro duševní zdraví, naplněnost či smysluplnost nestačí. Podobně, jako když někomu s IQ 150 dáte obyčejnou osmisměrku. Bude se za chvíli nudit, a buď ji vyluští jen proto, že to je úkol, nebo s ní něco vymyslí, aby si ji okořenil. Třeba nějaké rozšíření osmisměrek do dalších rozměrů, přimíchá do nich číselné šifry a kódy, aby z osmisměrek vznikaly rébusy, jaké zabaví a uspokojí i mozky jeho kalibru.

  7. Vidím přítomný okamžik z vícero pohledů, jakoby se nakopíroval, ale vnímám to jako bytost, která je třeba chlap, pes, element voda nebo kolega odvedle z kanclu To bývá občas sranda, někdy taky peklo. Učím se to vybírat a filtrovat dle potřeb. Co je hezké, když druhý den ráno se probudím – je to čistý list. Žádné starosti s tím, co a jak jsem provedla před týdnem, včera, uchovávám si pouze podstatné věci, zejména příjemné. Nepříjemné odhodím, ale kdyby to měl být problém, co v nepříjemnosti by jinak vyústil, vyřeším jej co nejefektivněji a nejdříve, ideálně rychle a prakticky neviditelně pro možné vnější negativní zásahy, co by ho zhoršily.

  8. O stavech, kdy jednám postupy a řízením jako kosmická loď – probudily se v době před dvěma lety, kdy mě krystaly přímo oslovily. Prostřednictvím velmi živého snu. Sen měl navíc v sobě erotiku, teda na lidské zvyklosti erotiku poněkud jiné dimenze – orgasmus ve chvíli prociťování světelného propojení. Miluji vtipy založené na mém současném zaměření! Neboť v této realitě miluji sebe i s nezvyklými aspekty. Osobnost minulosti se rozložila, aby se přetvořila na novou a milovanou. Bacha ovšem na projekci skrze výčitku. Kdyby to četli třeba mí rodiče, co se se mnou děje (a nejen se mnou), tak by přišli za mnou se starostlivými výčitkami, že není normální, aby mě přitahoval – navíc i někdy eroticky/elektricky/magneticky/informačně/duchovně, to je jedno – světelný objekt. Jenže jsem je před lety namísto toho konfrontovala s verzí, kdy dávám světu najevo jinakost způsobem zřejmým na první pohled. Po letech, kdy už přestali řešit vlastní strachování, tak jsem jim vyjevila, proč to všechno a že právě neústupnost a netolerance společnosti lidí mě přinutila volit takové a onaké kroky. Aby se vlastních negací přežrali a jednoduše mě nechali žít tak, jak mi vyhovuje. Pro jejich pohled jsem vnějškově (vzhledem-oblečením) trochu „znormálněla“. Výčitky spustí ve mně řetězec konání, jakým to dám onomu vysílači výčitek sežrat. Můj partner o mých zaměřeních ví. A štěstí mám – nedělá mu to problém, bere to jako koření a prohloubení našeho vztahu. Uvědomuje si důvěru, jakou k němu mám, když už mu povídám peprnosti o sobě.

  9. Nezáleží mi na tom, abych byla středem pozornosti, aby se o mně mediálně vědělo, už vůbec nějak netoužím, aby si na mě někdo ukazoval, že fyzicky je to tahle osůbka, co je právě v Bille, pojďte si ji nafotit, utrhněte kousek její pozornosti pro sebe. Ne, tohle nechci. Zaměřím se na to, co chci. A to je: Má osoba fyzicky zůstane netknutá, můj soukromý život v pohodě, ale tyto informace se dostanou do oběhu informačního toku mezi pozemšťany a časem „znormálnějí“, budou přijaty. A dále se někteří z vás rozhodnou ubírat jinými směry, vyvíjet se můžete pořád.

  10. Nakonec obchodní centra a prostory odstíněné od přírody. To bylo tak před pěti až osmi lety, kdy se mi tam motala hlava, jakmile jsem pohlédla do dálky větší, než je nejbližší zbožní regál. Ztratila jsem náhle pojem, kde jsem nebo mi pískalo v uších. Moc dobře jsem věděla, že se to týká přelaďování na vyšší frekvence. Za minutku to pominulo. Pak podobná závrať (ale v přírodě vždycky klid), když jsem čelila názorovému střetu s radikálním muslimem – uvnitř mě to řvalo: Já se z Tebe, bratře, poseru! Nebo omdlím, protože teď se na mě chrlí další informační balík. A nahlas jsem odpověděla: „Já jsem světlo, ty jsi světlo, protože Alláh dovolí jen to, co dovolí, takže to tak je. A pokud nevidíš tu lásku, bratře, a ještě máš pocit, že si ji musíš tak nějak vybojovávat nucením, přetvářkou navenek v mešitě a doma jsi tyran, je to hodně smutné.“ „To přece, sestro, je velké rouhání!“ „Ať Ti Alláh požehná, bratře“ (ve smyslu umírnění se a přijetí nových konceptů, udržuji obraz toho, že budoucnost tohoto člověka je v obyčejnosti, toleranci a pokoji a vnitřní spokojenosti). Víc se není třeba bavit. Ale ještě dnes po těch letech tam ten člověk stojí nebo sedí. A pořád neví, co se sebou a zoufale se ptá, proč je dneska ten svět ještě horší, proč to Alláh nezměnil. Nu, pořád Ho nepřijal jako nejbližšího spojence, když se snaží být nejlepší před Ním. Nojo, já to pořád řeším ve smyslu, co uvnitř, to venku, co venku, to uvnitř. Nemusí to být vždy správně. Problém, co spatřuji. Chceme dokonalost. A to je příliš. Zenově to vnímám tak: Za nedokonalostí jsou parametry, jaké dohromady zachraňují mnohem cennější věci. Bez jejich přítomnosti a přítomnosti nedokonalosti nelze najít božský dokonalý celek a Jednotu. Jsou to neoddělitelné polarity.

  11. Mistrovským číslem 11 zakončím – možná jsem právě něco posrala a je to syrové, neučesané a nedokonalé, budu věřit, že s parametry, jaké pomohou lidem najít to, co potřebují a co jim prospěje.

 

Autor: Jitka B.

Zdroj: https://farhamandala.webnode.cz/news/ticho-pozornost-a-transformace-chci-uverit/

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář