Odpuštění jinak
Zdravím Vás v době přesycení. Pojmu to opět stručně. Dnes povím něco o odpuštění ale po svém způsobu. Pozoruji, jak se mi osvědčil, aniž bych musela sebe násilně do něčeho tlačit a nutit. Víte, v historii padlo mnoho zlých slov ve hněvu, zášti, závisti. Mnoho kleteb, na jaké kvantová galaktická brána nyní posílá pulzní tříštivé světlo, které je láskou sama o sobě, nicméně je to ten typ lásky, který se s ničím a nikým nepáře.
Vysílá signály o STOP stavu, nutnosti dojít poznání pravdy o naší přirozené vnitřní prázdnotě a zákonu předchozího střídání přesycení a prázdna. Aby mohl být umožněn vývoj a přidal se k bytí smysl.
Předchozí návody o odpuštění, jsou jen o tlačení osob tam, kde nerezonují. K lidem, v jejichž blízkosti to rozhodně nevyvolá komfortní vlny. Zde se dost obtížně iniciuje odpuštění, pokud nemám předchozí odhodlání a pevnou vůli překlenout nepohodlí. Je-li přítomna citlivost, dost často blokuje slova. Proto pokud mě někdo naštve, řeknu mu o tom třeba až za týden, když nemůžu hned. Nebo po letech vyjádřím, že mi tím či oním jednáním nepomáhal. Jemně. Přirovnám to ke schíze v úzkosti s ním dál mluvit či nemluvit?
Řeknu, že se nehněvám, ale jsem naštvaná, ve smyslu štvané zvěře, to znamená "snažil ses mě, člověče, nacpat někam násilně, honil si mě do míst věznících tak dlouho, až jsem opravdu utahaná, jako zvíře". Včera stav, kdy mě to s lidmi nebavilo - vyčerpání - ani svému muži jsem nedovedla říct kloudně, co mě uvádí v tu letargii, odevzdanost, pocit, že nemám budoucnost. A tím důvodem je ztráta směru a chaos. Komunikační chaos, kdy nevyhledávám lidi, protože skrze tyto chvíle, vím, co to přináší. Únavu na obou stranách. Proto nezbytně si musím dopřát jistý stupeň lenosti. Opustit úpornou snahu plynoucí z podhoubí článků o tom, jak být tím dobrým a ještě lepším člověkem. Posiluje to ego, zato v tuto chvíli silné ego oslabuje duši a snižuje její frekvence. Ego se hodí v režimu obrany. Nastává doba, kdy se nemůže člověk stavět do pozice obrany, ale přijetí a nalezení směru. Odpočinek.
Zpět k lidem. Ti, co nechtějí nebo nemohou se mnou ladit, mohu se na ně i naštvat, říct jim o tom, ale současně řeknu "nepřeji si Tě dál potkávat, mluvit s Tebou, jsi volný/volná". Už jsem to udělala několikrát, někdo to může přirovnat k pálení mostů, avšak velmi osvobozující krok to pro obě strany. Osvědčilo se to. Ani, když máme s tím člověkem stejné pole, už nedochází k tolik častému kontaktu, jako dřív, nebo se vůbec nevidíme. Úleva.
Tož tolik k odpuštění, odkletí lidí. Nyní k odkletí místa. Záleží na entitě, co to vyvolala. V případě zesnulého, víte, v té galaktické bráně je aktivován nový mechanismus od loňského roku (2017 solárního času/Země). Proto už lze iniciovat nové rozhodnutí o místech aktivitou pozůstalých, duše zemřelých byly totiž natolik uvolněny, že již nejsou poutány k Zemi a konkrétním místům či hmotnému majetku. Svazující a omezující přání a různé přísahy již nemají opodstatnění. Bylo to propuštěno. Pokud si někdo nepřál, aby po jeho smrti někdo bydlel tam, kde dřív on/ona žil, nyní takové místo nalezlo svobodu, klid, NOVÝ VZDUCH. A tak se na daném místě může rekonstruovat, čistit a zabydlet někdo další.
Zdroj: https://farhamandala.webnode.cz/news/odpusteni-jinak/
