Dopis od Indigového dítěte
jmenuju se Míša, je mi už 13 let. Nevím, jak začít... Tak třeba tím, že si nejsem stopro jistá svou "identitou", jestli chápeš .Když jsem byla malá, měla jsem vyrážku a léčil mě jeden pán, který pořádá meditace a vede svůj obchůdek. Tehdy mi řekl, že jsem "dítě nové doby" a dal mi malý porcelánový ank, který mě má chránit. Všechno mi to nedávno řekla maminka...
Vždy jsem věděla, že "tak trochu vybočuji z řady". Hodně se zajímám o spiritualitu a esoteriku, ráda chodím na jógu a meditace a ráda píši povídky, maluji nebo si čtu různé "duchovní knížečky". Cítím, že jsem připojená na něco "vyššího".
Taky jsem se o sobě dozvěděla, že když jsem byla malá, tak hned po narození jsem si svou maminku vědomě prohlížela – prý jsem měla tak trochu i „rozčilený“ výraz a byla jsem velmi podobná tatínkovi :D. Při porodu jsem prý ani nebrečela, spíš jsem byla „vykulená“ a pofňukávala jsem. Velmi rychle jsem se prý naučila mluvit čistě s velkou slovní zásobou a neustále jsem se maminky na něco ptala. Např. Zeptala jsem se „A maminko, proč je nebe modré?“ a hned jak mi odpověděla, chtěla jsem znát zdůvodnění. Prý jsem byla velmi neodbytná a jeden čas jsem byla na mamince i velice závyslá. Třeba když jsem viděla, že mi pitíčko nalévá tatínek, tak jsem ho nepila. Maminka pitíčko musela vylít a nalít nové . Taky jsem jeden čas byla i velice vzpurná a velmi rychle se u mě objevil talent na malování. Už je to asi dva roky, co píšu povídky na témata např. „Klinická smrt“.
Cítím, že jsem velmi propojená s Universem a chápu „vnitřní pravdy“ lépe, než kdokoliv jiný. Někdy mám pocit, jako bych trpěla schyzofrenií! Taky se velice zajímám o Reiki. Zvláštní je, že jsem si chvilku nebyla jistá, že Bůh existuje. Po nějakém čase jsem se nad tím opět zamyslela a přišlo mi to, jako by mi to Bůh sám řekl! Že existuje.. Že nás každičkého miluje! Jsem si tím jistá.
Ale někdy mám obavy... Jsem opravdu indigová? Vím, že bych si měla říct: „Vždyť to nevadí, když nejsi indigo. Máš stejnou hodnotu jako kdokkoliv jiný.“. Ale nejde to, neposlouchám se. Protože se bojím, že mi to jednou někdo vyvrátí a já budu mít pocit, že jsem asi opravdu „divná“ a že jsem celou tu dobu žila v promyšleném klamu...
Promiň, že jsem se tak rozepsala. Jen chci znát tvůj názor. Když někomu chci říct, že jsem indigové dítě, jakoby se něco ve mně vzpíralo! Nemohu to říct. Ví to o mě jen má maminka a mí nejbližší přátelé, kteří tomu stejně ani moc nerozumí . Proto se ptám, co myslíš ty? Vážně nevím, koho jiného se zeptat...
A prosím, omluv gramatické chyby – nepatřím zrovna mezi premianty třídy...
Děkuji a máš moc krásné sluníčkové stránky, jsem tam každý den♥
Alchemi:)
Samael:
Tenhle článek jsem sem dala proto, že mi dost připomíná moje vlastní dětství. A jsem si naprosto jistá, že se mezi vámi, čtenáři, nejde hodně lidí s podobnými problémy. Nezoufejte. Dnes mezi námi chodí spoustu takových lidí. Jsme tady proto, abychom změnili svět a děláme to bez agrese a lží minulých generací. Nejsme tolik vidět a slyšet, a proto často máme pocit, že jsme sami. Ale není tomu tak!!
My pomáháme Matce Zemi a lidstvu, jako celku. To je jedna z našich prací tady a teď.
Jsme to, co jsme a nemáme se za co stydět.
Mějte se krásně!
Čus.
Komentáře
Přehled komentářů
Krásný, otevřený dopis. Cítím, Míšo, jak je pro tebe těžké v tvém věku přijmout tento dar. Chceš se zařadit. Posílám ti požehnání, aby jsi všechno zvládla a ustála. Děkuji nebíčku za Vás indigáčky.
Já mám ve svém okolí také krásné indigové děcko. Je to chlapec a je mu asi 10 let. Jeho rodiče to neví. Nemám odvahu a myslím ani právo jim to říct. Tak ho pozoruju, když mám tu čest ho potkat. Je to nádherná bytost. Určitě jako ty Míšo.
Věřím, že ostatní se cítí v tvé přítomnosti dobře. Zkus je pozorovat. Přeju ti všechno dobré a děkuji.
indigo
Klaudi,31. 7. 2011 8:19áno, si indigo..presne ako aj ja od detstva som sa cítila iná,a tiež som sa tu necítila dobre..akoby som sem nepatrila..ja som sa dozvedela,až v dospelom veku, že som indigo..k takýmto informáciám ste sa v komunizme nedostali..a teraz mám synčeka-tiež indigo-ale on je skôr také revolučné indigové dieťa..a možno už má aj niečo z tej ďalšej novej energie v sebe..je to úžasné,ýe práve my máme to jemnejšie cítenie a môžeme vedome pomáhať matke zemi a celému univerzu pri tomto vzostupe..veľa lásky prajem :-)
Krasne
Ezendiel,30. 7. 2011 10:06To je krasne ,citim to tak podobne co ta krasna holka,achh jo,,Dakujem
indigáčci
Eva,2. 8. 2011 0:04