Andělé bez hranic

Zdravím, moji drazí. Již dlouho jsem vám nepsala. Navíc mám v tomto roce někdy období, kdy se nemohu pořádně věnovat svým stránkám, za což se vám velice omlouvám.

V mém životě se během tohoto roku odehrává docela významný zvrat a musela jsem vyřešit spoustu věcí, než se všechno začalo znovu ustalovat. V roce 2014 mi moji průvodci sdělovali, že se nějaký zvrat blíží a že začnu žít v ráji atd. Netušila jsem, jaký ten zvrat bude a nakolik je jejich předpověď přesná.

O Vánocích roku 2014 mi skončil pracovní úvazek na Univerzitě a já jsem se pak na měsíc zavřela doma, abych si rozmyslela, co budu dělat dál. Poprvé v mém životě jsem však neměla ani tušení. Pak se všechno najednou samo vyřešilo během února a já jsem na začátku března začala pracovat v jedné malé firmičce v Turnově. Měla jsem samozřejmě více příležitostí k práci, ale když mě události postavily do pozice, kdy jsem si mohla vibrat mezi velkým kolosem, vyrábějící skelné ozdoby a lustry pro marnivé a bohaté lidi a malou firmou vyrábějící krystaly do vědeckých zařízení a medicíny… No, co jsem si asi mohla vibrat? Tu malou firmu samozřejmě. I přesto, že to znamenalo, že mi moje ego bude nahlodávat sebevědomí, protože to víte, nemá to onu vědeckou prestiž vlastní pro Akademii věd, univerzity a výzkumné ústavy.

Ale tohle všechno už jsem nechala za sebou. Myslím, že jsem začala mít po krk všechnu tu namyšlenost, závist a rivalitu, která tam kolovala. Všechno to označování lidí akademickým titulem. Mnoho z nich nedělalo vědu pro vědu samotnou, ale honili impakt faktory v časopisech a mě došlo, že si tím v mnohém vynahrazují něco z obyčejné lidskosti, která jim chybí. Tohle samozřejmě neplatilo pro všechny. Mrzí mě, že jsem kvůli několika černým ovcím opustila spoustu dobrých kamarádů, ale takové už to bylo.

Víte, když odněkud odejdete, nechybí vám ani tolik hmotné věci, místo. Mnohem víc vám chybí lidé. Opouštět lidi bolí nejvíc.

Ale s novým místem, kam přicházíte, potkáváte také nové lidi. Práce, kterou teď dělám, není tak prestižní, ale za to mě doopravdy baví. Vcelku se mi i ulevilo, že titul u nás na oddělení zase tolik neznamená. Důležité jsou zkušenosti lidí. To, co doopravdy umí, ne to, jakou mají zkratku před nebo za jménem.

No a představte si, Turnov je uprostřed Českého ráje. Je to jedno z malých starých městeček, které jsou v létě plné turistů. Je to docela pěkná alegorie na to sdělení, že budu žít v ráji, neboť nakonec doopravdy bydlím v českém ráji.

To stěhování samozřejmě nebylo snadné. Navíc se u mých rodičů v Prachovicích děly tento rok také velké zvraty a to všechno si vyžádalo moji plnou pozornost. Byly týdny, kdy jsem byla tak unavená, že už jsem ani neměla energii se naštvat. Chtěla jsem se jenom pořádně vyspat. Chvíli jsem dokonce uvažovala o tom, že stránky zruším. Nakonec to spíš ale dopadne tak, že je přesunu někam jinam.

Takže děkuji všem čtenářům, kteří tyto stránky stále navštěvují, ačkoli na ně já osobně nemám skoro žádný čas. Stránky budou muset v budoucnosti projít výraznými změnami. Zda to však bude letos, příští rok, nebo až ten další, to zatím nevím.

Již dlouhou dobu se zabývám myšlenkou internetového časopisu, ale zatím je to pouhá myšlenka. Nechci zabřednout do onoho komerčního trendu některých ezoteriků, kteří po několika letech volného zpravodajství začali zpoplatňovat svoje příspěvky. Co přijde, to se teprve uvidí.

Všechno ukáže budoucnost.

Mějte se krásně!